Rozbřesk (Breaking Dawn) by Stephenie Meyer č. 1

24. července 2017 v 18:53 | Annie |  Hlášky z knih

Vyčerpávající román, který završuje celou upíří tetralogii. Vykreslí nám kompletní strastiplný a dramatický příběh vedoucí až ke splněnému životnímu přání; je to příběh plný nesmírné a věčné lásky, příběh bolesti, utrpení i smíření, příběh boje za pravdu a spravedlnost, boje za život. Dozvíme se, že má cenu bít se za svá přání, i když se to zprvu může zdát vražedné a beznadějné - výsledek může být o to skvostnější. Ukáže se, že i obyčejný člověk může zazářit a stát se nepostradatelným pro všechny ostatní, že i obyčejný pěšák může být královnou…


KNIHA PRVNÍ - BELLA

Na jedné straně jsem byla odmalička vedená k tomu, aby se mi protivilo už samotné pomyšlení na načančané bílé šaty a kytice. A nejen to, hlavně mi nešel dohromady ten úctyhodný, usazený a nudný pojem manžel s mým vnímáním Edwarda. Bylo to jako navléknout anděla do mundúru účetního; neuměla jsem si ho představit v žádné obyčejné roli.

"Haló?" zvedl to Seth Clearwater a já jsem si oddychla úlevou. Byla jsem moc zbabělá, abych si troufla promluvit s jeho starší sestrou Leou. Její slova o tom, že mi "ukousne hlavu", jsem nedokázala brát úplně na lehkou váhu.



"Jsi těhotná!" vybuchl Charlie. "Jsi těhotná, že jo?"
Ačkoli ta otázka byla jasně míněna na mě, zabodával rozzlobený pohled do Edwarda a já bych mohla přísahat, že jsem viděla, jak se mu ruka pohnula směrem k pušce.
"Ne! Jasně že nejsem!" Chtěla jsem dloubnout Edwarda do žeber, ale věděla jsem, že bych si tím jen přivodila modřinu. Já jsem Edwardovi říkala, že každý okamžitě dojde k tomuhle závěru! Jaký jiný důvod by asi dva rozumní lidé mohli mít, aby se brali v osmnácti? (Nad jeho odpovědí jsem musela obrátit oči v sloup. Lásku. To jistě.)

"Na podzim spolu odjedeme do Dartmouthu, Charlie," připomněl mu Edward. "A já bych chtěl, aby to mezi námi, no, jak se sluší a patří. Tak jsem byl vychován." Pokrčil rameny. Nepřeháněl; za první světové si na staromódní morálku opravdu potrpěli. Charlie zkřivil pusu ke straně. Hledal argument, aby nám to mohl rozmlouvat. Co však mohl říct? Radši bych byl, kdybyste napřed žili v hříchu?

Jasně, tehdy mě Charlieho slova vyděsila. Nejhorší pohrůžka: říct to Renée. Svatba v brzkém věku stála na jejím seznamu zákazů ještě výš než vaření štěňátek zaživa.

(Zkouška svatebních šatů) "Mysli na něco příjemného, Bello. Nebude to dlouho trvat." Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči. S očima stále zavřenýma jsem klopýtala po schodech nahoru do svého pokoje. Svlékla jsem se do prádla a držela paže napjaté před sebou. "Tváříš se, jako kdybych ti chtěla píchat třísky pod nehty," zamumlala si Alice pro sebe, když za mnou přišla.

"Počkej," řekla jsem, chytila ho za ramena a přitiskla se k němu pevněji. Kopnutím jsem si uvolnila jednu nohu a ovinula mu ji kolem pasu. "Procvičování, matka dokonalosti." Uchichtl se. "No, tak to bychom měli mít k dokonalosti dost blízko, ne? Spala jsi vůbec za poslední měsíc?" "Ale tohle je generálka," připomněla jsem mu, "a my máme zatím nazkoušené jen některé scény. Není čas hrát při zdi."

Bojí se, pořád se o mě tak bojí. Jak to bude jiné, až se o mě konečně přestane bát. Co si pak počne s takovou spoustou volného času? Bude si muset najít jiného koníčka.

"Uvidíme se u oltáře." "Já budu ta v bílém."

Nikdy předtím jsem Tanyu neviděla, ale byla jsem si jistá, že poznat ji nebude pro moje ego příjemná zkušenost. Kdysi dávno, pravděpodobně ještě než jsem se narodila, to na Edwarda zkoušela - ne že bych jí nebo kterékoli jiné ženě měla za zlé, že ho chtěla. Přesto, bude přinejmenším krásná a přinejhorším úchvatná.

(Už je čas vyrazit svatební uličkou k oltáři.)
Hudba pomalu přešla do další písně. Charlie do mě šťouchl. "Bells, jdeme na pálku."

Emmett a Jasper řvali smíchy, jak se červenám, zatímco mi Edward stahoval vypůjčený podvazek - který jsem si sklepala skoro až ke kotníku - velmi opatrně zuby. Mrkl na mě a rychlým pohybem ho hodil Miku Newtonovi přímo do tváře.

Tančit s Charliem nebylo zdaleka tak snadné. Nebyl o nic lepší tanečník než já, takže jsme se jen opatrně pohupovali ze strany na stranu v sevřené čtvercové formaci. Edward a Esmé kolem nás vířili jako Fred Astaire a Ginger Rogersová. [ikonická taneční dvojice z Ameriky 30. let, pozn.]

☼ "Budeš mi doma chybět, Bello. Už teď jsem osamělý." Stáhlo se mi hrdlo, ale pokusila jsem se jeho slova obrátit v žert. "Připadám si děsná, že jsem tě tam mohla nechat samotného, vždyť si budeš muset sám i vařit - to je prakticky jako zanedbání povinné péče. Mohl bys mě zavřít."

"Vypadáš neuvěřitelně, Bello. Tak krásně." "Alice do mě dneska investovala hodně času. Taky ta tma tomu pomáhá." "Pro mě taková tma není, to víš." "Jasně." Vlkodlačí smysly. Bylo snadné zapomenout všechno, co umí, zdál se tak lidský. Zvláště přímo teď. "Ostříhal sis vlasy," všimla jsem si. "Jo. Je to tak jednodušší. Říkal jsem si, že využiju toho, že mám zase ruce." "Sluší ti to," zalhala jsem. Odfrkl. "Jasně. Dělal jsem to sám, rezavejma kuchyňskejma nůžkama."

"Ale v duchu tě budu vždycky vidět takhle. Růžový tváře. Tlukoucí srdce. Obě nohy levý. A tak."

"Kdy?" zašeptal. "Ještě nevím jistě. Možná za týden, za dva." Jeho hlas se změnil, nabral defenzivní, výsměšný podtón. "Co tě drží?" "Prostě jsem nechtěla strávit líbánky v bolestných křečích." "A jak je chceš teda strávit? Budete hrát dámu? Ha ha."

"Uzurpuješ si nevěstu," postěžoval si Emmett, který se objevil Edwardovi za ramenem. "Dovol, ať si zatancuju s novou sestřičkou. Tohle může být moje poslední šance přimět ji, aby se červenala."

"Ostrov Esmé?" Mluvila jsem tiše, ale stejně mi hlas v té tiché noci zněl příliš silně. "Dar od Carlislea - Esmé nám nabídla, že si ho můžeme vypůjčit." Dar. Kdo dává ostrov jako dar? Zamračila jsem se. Dosud mi nedošlo, že se Edward svou neskutečnou štědrost měl od koho naučit.

Jak jsem se prohrabávala úhledně složenými komínky - a hledala něco známého a pohodlného, třeba staré tepláky - zarazilo mě, že je to samá krajka a jemný satén. Prádlo. Nebo spíš prádélko, sexy a s francouzskými visačkami. Nevěděla jsem jak ani kdy, ale jednoho dne mi za tohle Alice zaplatí.

"Edwarde." Nepohnul se. "Edwarde?" Nic. No, tak to tedy bude monolog.

Sledovali jsme západ slunce ze skalnaté západní zátoky. Plavali jsme se sviňuchami, které si tam hrály v teplých mělkých vodách. Tedy alespoň já; když byl ve vodě Edward, sviňuchy zmizely, jako kdyby se tam objevil žralok.

"Spíš, jako když tě do vody hodí, Bello. Ode dne, kdy jsme sem přijeli, jsi neřekla ze spánku jediné slovo. Kdybys občas nezachrápala, myslel bych si, že jsi upadla do komatu." Nevšímala jsem si poznámky o chrápání; já nechrápu.

"Vypadáš tak provinile - jako kdybys spáchala zločin." "Cítím se provinile," zamručela jsem. "No tak jsi svedla manžela, který se vůbec nebránil. To není hrdelní zločin."

"Prosím," řekla jsem a seskočila z postele. Pohyb byl ovšem příliš rychlý, takže jsem zavrávorala jako opilec, abych znovu získala balanc. Chytil mě, než jsem mohla zakopnout o šatník. "Jsi v pořádku?" "Jestli s novým životem nezískám i lepší smysl pro rovnováhu, budu chtít vrátit peníze."

"Myslela si, co si asi myslím, že si myslí ona, viď?" zašeptala jsem.

"Nevím… už jsem zničil pelest v tom druhém pokoji tak, že nejde opravit - možná, že když omezíme destrukci domu na jednu místnost, Esmé nás ještě někdy pozve."

(Bella láká Edwarda do ložnice, ale v domě je právě uklízecí četa.)
"Snad by bylo zdvořilejší počkat, dokud nebudeme sami. Ty si možná nevšimneš, když se nábytek láme na kusy, ale je by to asi vyděsilo."

Zkontrolovala jsem maso, a bylo všude bílé, ale napadlo mě, že možná není propečené. Znovu jsem na zkoušku ukousla; žvýkla jsem dvakrát. Br - chutnalo to nedobře.

(Belle není dobře.) "Možná bychom se měli vrátit do Ria a zajít k doktorovi," navrhl úzkostně, když jsem si poté vyplachovala pusu. Zavrtěla jsem hlavou a šla do chodby. Kde jsou doktoři, tam jsou taky jehly. "Budu v pořádku, až si vyčistím zuby."

(Bella nečekaně otěhotní a předpokládá se, že dítě bude po otci upírovi.)
"Neboj se. Budeme doma za šestnáct hodin. Budeš v pořádku. Carlisle bude připravený, až přijedeme. Postaráme se o to, a budeš v pořádku, budeš v pořádku." "Postaráte se o to? Jak to myslíš?" Odklonil se a podíval se mi do očí. "Dostaneme to ven, dřív než ti to ublíží. Neboj se. Nedovolím, aby ti to ublížilo." "To?" zalapala jsem po dechu.



Stmívání - Nový měsíc - Zatmění - Rozbřesk

Zpět na: Knihy / Domů


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© Obrázky jsou přímo mnou focené, nebo hledané na google.cz, případně serialzone.cz. Videoukázky pocházejí ze serveru YouTube.com. ©