(Ne)čekám na zázraky...

30. ledna 2016 v 0:33 | Ančísek |  Téma týdne

Drahá Dany,
kéž by sis tak tohle mohla přečíst, všechno by se tím usnadnilo. Anebo by se nezměnilo zhola nic.




Nečekám, že to budeš číst, že to vůbec kdy najdeš. Patrně jsem pro tebe kraťoučké rozptýlení smyslů na jinak dobře rozjeté životní párty mířící přímou cestou do pekla, viď?
Nečekám, že takové slabomyslné výlevy bude vůbec někdo číst, ale téma týdne Čekám mi prostě nahrálo do karet. Rozhodla jsem se založit staronový blog - zatím ještě sídlím na staré adrese, kde už mám rozjetý svůj zatím největší životní projekt - sepisování hlášek odkud to jen lze. Ty už dobře víš, že zachytávám všechno vtipné, co padne při hodinách z úst učitelů, ale já to povýšila.

Máme nový rok a já si říkala, že by se hodila lepší adresa, snadnější pro zapamatování atd. Původně jsem chtěla i nový design, ale tenhle potterovský mi prostě přirostl k srdci - tímto se klaním Dincie, která odvádí naprosto prvotřídní práci, já bych něco takového stvořit nedokázala. Ale to už se zase dostávám někam úplně jinam. Ačkoliv je to vlastně jedno, píšu čistě proto, abych psala a zapomněla a tento účel se snad podaří splnit, žádná hluboká filosofie nehrozí, jen čistý citový výlev. 100% emoce. Zkrátka a dobře aktuální téma na blogu naprosto přesně vystihuje moji situaci (za kterou viním tebe a zase jenom tebe, má milá Dany), fakt trefa a říkám si, že by bylo hezké začít na úvod něčím takovým.

Přiznám se hned zkraje ke svému hrozivému tajemství - ačkoliv momentálně jediný čtenář tohoto blogu je s ním už dávno vnitřně srovnán - moment, je to autor blogu! :D Nejsem vybíravá, a proto se mi líbí jak chlapci, tak dívky, beru všechno! :D :3 Ne fakt, na každém pohlaví je něco suprového a něco na zabití.
A musím říct, že jsem se zatím nesetkala s žádným negativním ohlasem (hádám, že se můžu teprve těšit), což mě těší. Možná proto, že jsem zatím poctila důvěrou jen své nejbližší přátele, hihi. Jak se něco takového říká rodičům? V amerických filmech je to vždycky buď doják, nebo drama a následné vydědění. No možná si to nechám zatím pro sebe, dokud nemám vážnou známost. Muhaha, a to fakt nehrozí. Buď jsem vážný asociál, nebo mám na své okolí příliš velké nároky a to, co by pro mě bylo vhodné - TA, abychom byli přesní - asi neexistuje.
Ne že by tu nebyla adeptka z mé třídy, ale to by byla opravdu sáhodlouhá pohádka a já nevím, jestli jsem připravená ji vyprávět. Proč ostatně ale nevyužít kouzlo anonymity a nevylít do své klávesnici pro změnu místo pití své srdíčko?

Takže se pohodlně usaď, Dany, a nachystej popcorn, bude to jízda!

Tak hrozně dlouho jsem neměla osobní blog, kde bych si vylívala své pocity, to je tak hezky staronový!
Nevěřila bych, že je možné se cítit šťastně a "rozbitě" zároveň, ale asi ano? Šílené. Maturitní ročník rozhodně není nudný, to ti povím. Díky, Dany, vážně moc. Co já bych bez tebe jen dělala? Nejspíš seděla nad maturitními otázkami a konečně se je snažila nachystat, ano, to přece nedopustíme. Zajímalo by mě, jestli si sakra uvědomuješ, jaké účinky má každý pohled těch tvých čokoládových očí? A co teprve každý upřímný úsměv, neokrášlený těžkým sarkasmem té tvé nedobytné obranné linie. Ne že by ti neslušel, Dany, ale myslím, že je to jen taková maska pro ostatní, asi aby ses (víc) zalíbila. Kdyby to bylo jen na mně, obešla bych se i bez těch lebek a hrotů, bez černé a krvavé, bez nezvyklé hudby alá Manson. Kterého jsi mě mimochodem donutila blbými pěti vteřinami, tak rozkošně zmazaná od čokolády, začít taky poslouchat. Ne ale teď vážně, Dany, zahoď tu hloupou masku. Přestaň se tak zoufale bránit emocím, zkus být aspoň chvilku upřímná a čistá namísto drsné a ironické. Vím, že to v sobě máš. Vím, že to umíš.
Přála bych si ti porozumět aspoň trošičku. Nebo bych měla spíš říct kapičku? To bys mohla pochopit spíš. Uniká mi asi, jak můžeš mít z každého druhého večera okno a radši nechci vědět, kolik toho v sobě máš vždycky, když se potkáme na akci.

Přála bych si, aby ses na mě pokaždý nepodívala tím čokoládovým pohledem, nenahodila úsměv roztomile unaveného děcka a nevrhla se mi kolem krku s tím, že mě máš ráda. Víš Dany, ani jedné z nás to neusnadňuješ. I když vlastně druhý den už si nic nepamatujeme, takže ty jsi v suchu, co? Nicméně já jsem vždycky na prášky a dlouze se z toho vzpamatovávám. Kéž bych tě raději nikdy nepoznala, Ďáblice. Vážně nevím, co se mi snažíš ty nebo někdo pověřenější naznačit, že bych měla zabojovat nebo co? Tenhle boj se mi zná už poněkud prohraný, protože jestli na to vždycky s drinkem zapomínáš, jsi "zadaná". Ano, máš boyfrienda v Africe, kterého jsi viděla tak leda na Skypu, wow. Láska na první kliknutí! ♡
Proč mě tedy nenecháš v klidu (pře)žít ještě těch pár měsíců v tvé neutuchající přítomnosti a nehledíš si radši jeho? Bolí to a jak sakra. Nikdy jsem nepoznala nikoho jako jsi ty, Dany, a pravděpodobně ani nepoznám. Nejsi dokonalá a sama to určitě víš nejlíp. Jsi drzá, sarkastická a provokatérská, a právě proto tě asi tak miluju. A přesně proto tě taky tak nenávidím. Nedáš mi chvíli spát, nemůžu se na nic soustředit a prakticky nevycházím z infarktu. Vážně se nemůžu dočkat maturitních zkoušek s tebou v mé hlavě, úža. No, alespoň nebudu nikdy sama. Nechtěla bys radši odletět do Afriky? Romeo čeká.

Spi sladce, Dany. S láskou Annie ♥
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© Obrázky jsou přímo mnou focené, nebo hledané na google.cz, případně serialzone.cz. Videoukázky pocházejí ze serveru YouTube.com. ©